Nohejbal
Nohejbal je síťová míčová sportovní hra, která se v některých zemích hraje pod názvem footballtennis či futnet. Je modifikací tří míčových sportů – fotbalu, volejbalu, tenisu. Vznikl v tehdejším Československu. Už kolem roku 1922 jsou první zmínky o této hře, hrané přes natažený provaz. Za mateřská města jsou uváděna Praha a České Budějovice. Velký podíl na rozvoji hry měly fotbalové kluby, které novou hru zařazovaly jako vhodný doplněk přípravy. V této době také vznikl název tohoto sportu, vznik této složeniny je nepochybně inspirován slovem volejbal.
V roce 1944 byla vydána první pravidla. První organizovanou soutěží družstev se stala Trampská liga, hraná v letech 1953-61 trampskými osadami v okolí Prahy. První oficiální nohejbalový orgán vznikl v roce 1961, kdy byla ustavena pražská komise nohejbalu ČSTV a její soutěže. V roce 1969 vznikly první celorepublikové soutěže, mistrovství ČSR a ČSSR. Roku 1971 byl ustaven Český nohejbalový svaz, v roce následujícím vznikla první celorepubliková dlouhodobá soutěž, 1. liga mužů.
K oficiálním mezinárodním kontaktům došlo až v polovině 80. let. V roce 1987 byla ve Švýcarsku založena mezinárodní nohejbalová federace IFTA, později přejmenovaná na FIFTA. V rámci mezinárodní federace vznikly vrcholné mezinárodní akce. V roce 1991 mistrovství Evropy mužů, v roce 1994 mistrovství světa mužů, v roce 1995 klubový Pohár evropských mistrů, v roce 2000 mistrovství světa juniorů a žen a v roce 2009 mistrovství Evropy juniorů a žen. Po dlouhodobých sporech v mezinárodní asociaci FIFTA v oblasti mezinárodních pravidel (většina zemí hrála na odlišná pravidla od českých), situace v roce 2010 vyvrcholila vystoupením ČR a dalších zemí z této asociace a založení nové asociace UNIF.
Na mezinárodní úrovni se nohejbal hraje v řadě evropských zemí a pronikl i na další kontinenty. Mimo dominující velmoci bývalé československé federace se nohejbal hraje především v Rumunsku, Maďarsku, Francii, Švýcarsku, Rakousku, Německu, Polsku, Chorvatsku, Rusku, Turecku, Španělsku, Ukrajině, Moldávii a Makedonii. Na ostatních kontinentech je nohejbal ještě rozšířen v některých zemích Severní a Jižní Ameriky, Asie a Afriky. Zde však mají silnější pozici příbuzné sporty nohejbalu.
Obliba nohejbalu v mateřské zemi pochopitelně nekončí pouze účastí hráčů v oficiální svazové struktuře. Desetitisíce hráčů se účastní nesvazových organizovaných soutěží, jakými jsou například resortní, firemní nebo školní soutěže. V letním období pak jádro neoficiálních soutěží tvoří jednorázové městské a vesnické turnaje, kterých se ročně konají řádově stovky po celé republice. Největší počet hráčů, několik set tisíc, pak provozuje nohejbal na rekreační úrovni.
Čím si vlastně tento sport získal srdce těch, kteří jej provozují? Možná svou hravostí, vždyť jej hrají sedmiletí caparti stejně rádi, jako sedmdesátiletí veteráni. Možná svou nenáročností, stačí pouze sportovní obuv a jde se na věc. Možná svým charakterem, který umožňuje začlenit všechny fyzické typy hráčů na různé herní posty. Možná svou tradicí, kterou se mnoho nových nebo ze zahraničí importovaných sportů pochlubit nemůže. A možná také právě tím, co nohejbal zrodilo - přátelstvím, kamarádstvím, chutí se dobře a zdravě bavit.