Nohejbalové sporty
Nohejbal není sám. V celém světě existuje minimálně sedm dalších nohejbalu příbuzných sportů - jokgu, sepaktakraw, footbag-net, jianzi, footvolley, bossaball, teqball. Řada z nich se v ČR nehraje, nebo jen v omezeném měřítku. Obecně lze tyto sporty sdružit pod název footnetball, tedy všeříkající spojení noha – síť – míč.
Jokgu
K nohejbalu má nepochybně nejblíže jihokorejský Jokgu, sport zrozený v roce 1966 a na soutěžní úrovni provozovaný od roku 1995. Hřiště je o něco menší než nohejbalové, naopak výběhy za hřištěm jsou větší. Výška sítě je shodná s nohejbalem (100-110 cm). Míč je lehčí a menší než nohejbalový, ale těžší než volejbalový. Sestavu tvoří 4 hráči, během jedné akce jsou povoleny 3 dotyky míče (nohou pod kolenem nebo hlavou) a 3 dopady míče na zem.
Sepaktakraw
Je druhým nejstarším footnetballovým sportem. Vznikl už v 15. století v Malajsii. Postupně se rozšířil nejen po Asii (zejména v Malajsii, Thajsku, Singapuru, Vietnamu, Kambodži, Indonésii, Laosu, Filipínách, Japonsku), ale i v Evropě a Severní Americe (USA, Kanada). Hřiště má velikost badmintonového, výška sítě je 152 cm, resp. 142 cm pro ženy. Míč má průměr pouze 13-14 cm. Sestavu tvoří 3 hráči a na jednu akci mají 3 doteky míče všemi částmi těla vyjma rukou. Míč během akce nesmí spadnout na zem.
Footbag-Net
Footbag-Net je jednou z disciplín sportu Footbag, poprvé hranou roku 1977 v USA a dnes rozšířenou v zemích Evropy a Severní Ameriky. Hra je velmi podobná hře Sepaktakraw, hraje se na hřišti a síti stejných rozměrů. Míček má průměr pouze 6 cm. Sestavu tvoří 1 nebo 2 hráči, během jedné akce jsou povoleny 3 doteky u dvojic, resp. 2 doteky u jednotlivců. Povolen je dotek míče a hráče jen nohou do úrovně pod kolenem. Míč během akce nesmí spadnout na zem.
Jianzi
Nejstarším footnetballovým sportem je Jianzi, kde je přes síť kopán péřový míč (podobný badmintonovému). Tato hra, údajně už známá v Číně v 5. století před naším letopočtem, je hrána především v asijských zemích (Čína, Tchajwan, Laos, Vietnam) a evropských zemích (Maďarsko, Německo, Finsko, Nizozemí, Francie, Řecko, Rumunsko, Srbsko). Hřiště má velikost badmintonového, výška sítě je 160 cm, resp. 150 cm pro ženy. Ani zde míč nesmí během akce spadnout na zem.
Footvolley
Footvolley je svými pravidly velmi blízký plážovému volejbalu. Hlavní rozdíl je v nepovoleném doteku rukou. Pískové hřiště má volejbalové rozměry. Výška sítě je 215 cm pro muže, resp. 200 cm pro ženy. Míč je rozměry i hmotností nejbližší nohejbalovému. Během jedné akce má sestava 2 hráčů k dispozici 3 doteky míče. Míč během akce nesmí spadnout na zem. Rozšíření tohoto sportu, poprvé hraného v roce 1965 v Brazílii, je především v přímořských státech, a to zejména v Jižní Americe (Brazílie, Argentina, Uruguay), Evropě (Itálie, Řecko, Nizozemsko, Španělsko, Francie, Německo, Chorvatsko) a dalších kontinentech (USA, Thajsko, Jižní Afrika).
Ostatní
Mladou síťovou hrou je Bossaball, který se začal hrát ve Španělsku v roce 2003. Hrán je především v Brazílii, Španělsku, Portugalsku, Rumunsku, Německu, Nizozemsku, mimo evropský kontinent pak např. v Kuvajtu, Saudské Arábii či Singapuru. Oproti ostatním příbuzným sportům se nehraje na hřišti s pevným nebo sypkým povrchem, ale na nafukovacím s trampolínou na každé straně sítě. Výška sítě odpovídá volejbalu. Míč během akce nesmí spadnout na zem. Sestavu tvoří 3, 4, nebo 5 hráčů a na jednu akci má k dispozici až 8 doteků (z toho max. jeden rukou).
Zatím nejmladším sportem do footnetballové rodiny je Teqball. Dá se označit za nohejbal, hraný na stole, podobnému pro stolní tenis. Vznikl v roce 2015 v Maďarsku jako doplněk fotbalových tréninků, během pár let se rozšířil do desítek zemí. Míč je shodný s nohejbalovým. Hráči sestavy mají max. 3 doteky na odehrání míče a jeden hráč se nesmí míče dotknout více jak 2x stejnou částí těla.
Velmi blízkým sportem, který pomáhal v tehdejším Československu utvářet základy nohejbalu, je Faustball. Nepatří sice mezi sporty footnetballové (míč je odbíjen pěstí nebo předloktím), ale hra je velmi podobná nohejbalu. Počátky hry sahají do středověku, od konce 19. století se v Německu začaly hrát soutěže. V českých zemích jej do 2. světové války šířila německá menšina. Hřiště je travnaté s rozměry 20 x 50 m. Míč je podobný nohejbalovému, výška sítě je 200 cm u mužů, 190 cm u žen. Pětičlenná sestava má stejně jako u nohejbalu k dispozici 3 doteky a 3 dopady míče na zem.